PAMĚTNÍ KNIHA OBCE HEŘMANIC – sepsaná ředitelem školy Rudolfem Netuschilem

DĚJINY TOHOTO MÍSTA

Název tohoto místa je Herrnsdorf (Heřmanice). Provozovalo se tu hornictví. Na počátku se tu usídlila kolonie čítající tři, čtyři domy. Vesnice leží v nejvýchodnější části Čech. Tvoří tzv. „Kachní křídlo“ mezi Pruskem a Moravou. Na severním rozhraní, pramení heřmanický potok, který protéká celou vsí. V prostřední Lipce se vlévá do Tiché Orlice. Voda z potoka se využívá k zavlažování zahrad, na které se vedla pomocí příkopů a dřevěných žlabů (struh). Bylo tu málo pramenité vody jak pro obyvatele, tak pro dobytek. Ve vodě se drželo mnoho chutných pstruhů. Obec hraničila na západě s Pruskem, s obcemi Schreibendorf a Neisbach, ostatní hranice patřily Československu.

VZEZŘENÍ ÚZEMÍ

V jižní nebo-li spodní části je obec rovinatá a má nadmořskou výšku od 577 metrů. Odsud nadmořská výška neustále stoupá, kde na severu Horních Heřmanic dosahuje 760 m.n.m. Na hornatém severu se nalézá náhorní plošina. Ve střední části vesnice se zvedá k pruským hranicím, dále vede přes Knittichberg (Knittichův kopec nazvaný po obyvateli Knittichovi) v nadmořské výšce 737 metrů, na severu dále směřuje v 926 m. n. m. k úpatí hory Eschenberg, na východě stoupá do 672 metrů Hecken = Hofstollenberg (hora podzemních chodeb). Hlavními nerosty jsou: vápenec, slídová břidlice a kvádrový pískovec. Obdělávaná půda je v dolní části vesnice jílovitá, v horní části pískovitá. V jednotlivých částech vesnice se zavedla různá lidová označení: poslední tři domy v horní části se označovaly jako „Tři knížectví“, protože sousedily s územím, které patřilo hraběti Althanovi. Nalezneme zde i „Vypálené pozemky“, které také zasahovaly až k Prusku, ale byly málo obdělávané, rostla tu jen tráva a křoví. Dolní velmi staré čtyři domky, které obývali pracovníci podzemních dolů, byly označovány jako: „Město smetánky“. Plocha obce činí 555,14 hektarů, z čehož lesy zahrnují 45,9879 ha, pole 417,1752 ha, louky 71,4691 ha, neproduktivní půda 16,5952, pastviny 3,5473 ha a zahrady 0,3413 ha.

OBYVATELSTVO

Vesnice měla dle stavu z roku 1880: 469 osob, 12 koní a 19 koz, 159 krav, 3 býky, 82 telat, 101 prasat, 13 včelínů.

Po sčítání lidu z února 1921: 87 obydlených domů s 96 nájemníky a 362 osobami. / domů neobydlených. Z obyvatel bylo 355 Němců, 6 Čechů, 1 Polák.

Náboženství: 360 katolíků, 1 protestant, 1 volně věřící (ateista?).

KLIMATICKÉ POMĚRY

Klima je díky vysoké poloze drsné, pole se dala obdělávat teprve v dubnu nebo na začátku května. Převládá tu severozápadní vítr, jenž je většinou doprovázen srážkami. Krupobití, jenž nezřídka u sousedních obcí způsobuje velké škody, je naše ves ušetřena, což se zdá být podmíněno etnografickou polohou.

 Sněžit začíná často už na začátku listopadu, takže se tu běžně říká: „Tři čtvrtě roku máme zimu a čtvrt roku léto.“ Severovýchodní vítr má v zimě za příčinu velké sněhové závěje a většina lidí si nejdříve musí proházet cestu.

PŘÍRODNÍ PRODUKTY

Z minerální říše tu převažuje kámen, jenž je využíván při stavbách domů a cest.

Říše rostlin je taky velmi pestrá, zemědělci pěstují: žito, oves, ječmen, mnozí taky ozimou pšenici, oddálený jetel, hrách, řepu, zelí, různé odrůdy brambor a len. Zelenina se pěstuje všeobecně v malém měřítku. Proslulé tu jsou bledulky, které kvetou tak bohatě na našich lukách, že mnoho lidí z Králík sem přichází, aby si je otrhali.Pěstování ovoce je díky vysoké poloze nepatrné, prospívají tu jen odolné druhy jablek, hrušek a třešní.

Užitkovými zvířaty tu jsou: koně, hovězí dobytek, ovce, kozy – část mladých se nechá vyrůst, část se potom prodá. Chov prasat je minimální.

MÍSTNÍ ZVYKY

Na velikonoční pondělí se až do posledních let konalo procesí k třem křížkům.

O "slunovratním ohni" 23. června se zapaloval slunovratní oheň.

Dnes chodí na velikonoční pondělí děti na pomlázku.

Na prvního máje staví chlapci děvčatům tu a tam májky.

O posvícenském pondělí se do posledních let "tloukl kohout".

POMĚRY V ŽIVNOSTECH

Ve druhé polovině 19 st. byly poměry v živnostech následující:

Hlavním zaměstnáním bylo tkaní podomácku. Zemědělství bylo v důsledku rozmáčených polí málo výnosné, jen na sušších, výše položených polích, se pěstoval len, který se vyplatil. Teprve díky odvodňování byla půda i v nižší části výnosnější, což bylo patrné na rekonstrukci staveb. Vlivem snížení tkaní podomácku se začali obyvatelé věnovat více polím, mokrá pole byla kvůli výnosu více odvodňována, používáním umělých hnojiv se docílilo také vyšších výnosů. To vše se opět odrazilo na vzezření staveb, které byly příliš malé a tak se začaly stavět masivnější a lépe pokryté.

Lidé žijící v té době se stravovali výrobky z rolnictví, především z pěstování lnu a chovu dobytka. Z jednotlivých domácností, které provozovaly tkaní, bylo hotové zboží odváženo do Červené Vody. Někteří lidé vydělávali na obživu jako dřevorubci, lesní dělníci a dělníci. Od podzimu do jara je spousta lidí zaměstnávána v tírnách, které jsou zde tři. Jeden člověk sušil len, potom byl mašinou, která se dříve obsluhovala ručně nebo koňmi, nalámán, ženy a děti, ale i muži ho poté dolámali. Dříve se v tírnách topilo dřívím z pařezů, ale v současné době se vytápí odpadem ze lnu. Tímto odpadem se běžně topí i v obytných místnostech v kamnech s výměnou vložkou.  Výrobek se prodával na zhotovení tkanin a podobná využití, užíval se také jako těsnící materiál.

Z řemesel tu máme: 1 kováře (koval i boty), 1 obuvníka, 2 truhláře, - tesaři a zedníky, 1 pekaře a dva hostinský.